Narodila jsem se na večer zimního slunovratu 22. prosince 1977 a nikdy jsem nebyla klidné, hodné děvčátko. Moje temperamentní dušička vždy hledala strom, na který mohu vylézt, louži v které se vymáchat,  abych mohla život sledovat z toho nejzajímavějšího úhlu. Takže Renatečko mně moc neříkali a Renatice prostě sedí lépe. A to mně zůstalo dodnes :-) Ač divoká tak citlivá je dušinka má. Na stromy jsem lozila, ale na nich lišejníky a můry zkoumala a hledala poklady na starý půdě, ve štolách kolem naší chalupy a luštila staré symboly na opuštěných hraničních kamenech. A to vlastně dělám dodnes. Miluji staré věci, které opravuju a dávám jim nový život. Ráda poslouchám vyprávění, povídačky a příběhy o místech které navštěvuji a o lidech co tu dříve žili. Hltám vyprávění pamětníků a historii i když si jen těžko něco pamatuju :-) Ráda příběhy sním přestavuji si, jaké to bylo a jaké by to bylo kdyby... Miluji život a učím se žít a být nyní a teď poučená a nadšená. Ve fotografii, která se stala mou práci už více jak před 12ti lety, jsem pochopila proč mne tak baví. Baví, protože sebe a historii dokáži pochopit lépe, když zachytím tady teď. Zejména u miminek je teď tak strašně prchavé a neopakovatelné. Miminka fotím v překrásném ateliéru v samém centru Opavy. Rodiny a těhulky vodím na místa která považuji za magické. Tam se mi nejlépe daří zachytiti sílu a emoce okamžiku. Jsem vdaná, mám dvě dcery a s nimi trávím volné chvíle nejčastěji v pohybu, na horách a v přírodě. S mým milovaným mužem si plníme svůj sen a opravujeme starou chaloupku v srdci Jeseníků nedaleko Pradědu.